.... nejsem zkrátka schopna vracet půjčené věci

Máte něco, na čem vám záleží? Nějakou vaši oblíbenou věc, knihu, spotřebič, vykrajovátka na perníčky nebo foťák? Máte? Tak mi to proboha nepůjčujte! Nene, za nic na světě. Dost možná budu dělat smutné oči, dušovat se, že včas a v pořádku vrátím, přísahat na smrt svého křečka a nejspíš si i kleknu. Ale ne, zůstaňte tvrdí, vyplatí se to. Náležitě kajícně totiž přiznávám, že neumím vracet půjčené předměty. 

Když bůh rozdával schopnost svědomitě vracet věci, stála jsem zjevně frontu na loudění, umění lidi ukecat a přesvědčivost o tom, jaká jsem spolehlivá osoba. 

Tak například Kamush by mohla vyprávět, jak dloooouho předlouho jsem měla její Instax mini, další kamarádka Magda už úplně zapomněla, že vlastní vykrajovátka s Mumínkama, protože jsem je zadržovala asi dva roky a poslední majstrštyk jsem předvedla s vysavačem značky Miele půjčeným od tchyně. 

To bylo tak,  chvilku před Vánoci dostala Stelinka svou první rýmu a nám jako na potvoru odešel vysavač, takže jsme miminkovskou odsávačku hlenů jaksi neměli nač připojit. Ono totiž v domácnosti s třemi kočkami a dvěma dětmi,  upřímně řečeno, odcházejí vysavače celkem často, zkrátka je strhnu.

Inu, dala jsem se do kňourání, že je pátek večer a kde teďka vzít honem novej přístroj, chudák unudlané dítě a vůbec, že to mám těžké. Manželova maminka se přirozeně slitovala a bleskově zapůjčila skoro fungl nový báječný, krásně červený, supervýkonný vysavač. "Jééé, ty jsi tak zlatá, nechám si ho jenom na víkend, přísahám, v neděli vrátím." povídám já  :-). Hahá, zlatý voči, řekl by ten, kdo mě zná!

On byl totiž báječnej, a to nejen na miminčí nudle, ale i na kočičí chlupy, drobky a prostě na vše. To víte, že jsem ho hnedka pořádně protáhla, vyluxovala s ním každej kout a náš byt byl rázem jako ze škatulky. Užívali jsme si takhle spolu, to své super vysávání čtyři krásné měsíce! Minulý víkend už ale nešlo brát na lehkou váhu občasné tchýniny povzdechy:"Moc se u nás Haničko, nerozhlížej, máme tu spoustu prachu a chlupů... To víš, ono jak se to zametá ručně, není to ono no... bez toto vysavače, no..." Tak jsem šla do sebe a že jej teda už vrátím. Ale co to? Na "kapotě" kdysi krásně lesklé a sytě červené, na mě mrká škrábanec jako Brno. Sakra fix. Tak nejenom, že ho mám čtvrt roku místo jednoho víkendu, ale ještě jsem ho poškrábala. Běhám kolem luxu, drbu se na hlavě a usilovně přemýšlím jak  z toho ven. Já vím! Mám přesně stejnej lak na nehty, zamaskuju to. Přinesu lak a maluju, jde to krásně a šrám je fuč. Paráda. Ještě, že jsem taková kreativní!

Když na to tak koukám lehce z boku, tak tam ten lak ale jakoby malinko vystupuje, to je blbý, co? Zkusím to trochu otřít odlakovačem. Supéééér jde to dolů jako po másle. Ale kurník, slejzá to i s tím původním lakem od výrobce. Teď je tam místo bezvýznamného šrámu  odlakovanej flek velikosti dlaně. Je to peklo na zemi!

 Volám do Miele, jestli nedodávají v rámci náhradních dílů samotnou tu kastli. Prej nee. Jak to sakra? Tohle se přece musí zákazníkům dít každou chvíli. No, tohle už nezamaluju. Odlakuju tu kastli celou, aspoň se to sjednotí, ne? Je to dobrý, ale takový jako batikovaný. Hehe, hippie vysavač ale prostě vrátit nemůžu. V záchvatu finálního zoufalství beru houbičku na nádobí, příslušnej lak na nehty na ní v podstatě vyleju a odborně barvu natupuju po celé ploše kapoty přístroje. Tentokrát je to ono! Fakt pecka, jen když se přejede po vršku rukou, je to malilinko takové strukturovaté od té houbičky, ale co už, hladit ho snad nebudou. 

Tak, už jenom novej sáček, dovnitř vonítko a jedeme zpět k původním majitelům. Předávám ho se statečným úsměvem, třesoucí se rukou, děkuji nastotisíckrát a jako bonus věnuji dárkový kosmetický balíček na odvedení pozornosti od porézního laku :-). A rychle pryč. 

Po pár hodinách zvoní telefon, na dispeji vidím, že volá tchýně a oblévá mě studený pot. Hned je mi jasné, kolik uhodilo. Strčím zvonící telefon pod polštář a nechám ho zvonit. Manžel:"Hani, zvoní ti telefon." Rychle si na polštář sednu, abych melodii víc utlumila:"Jooo? Já nic neslyším."

Nakonec se pochlapím a hovor přijmu:"Ahoj Haničko, prosím tě, potřebuju se zeptat na něco ohledně toho vysavače. Blednu. Teď jsem ho vypnula a uklidila. Zelenám. A musím se tě zeptat, jak jsi to prosím tě udělala? Šmarjápano, musím si sednout nebo to se mou sekne, ani nehlesnu a čekám na příval výčitek.  Co jsi nám ho vrátila, tak nám při vysávání hrozně nádherně voní."

Co, co, cože? Co že s ním je?

"Voní, že krásně voní!"

"Jééééé, to je takové citronové vonítko, taková tyčinka, co se dává do toho sáčku, víš." řehtám se v eufórii a nehledím na to, že si tchýně asi pomyslí, že něco beru, když mě rozveselí dotaz na aroma do vysavačů. 

Tak uf, prošlo to. Možná, zatím. Ale klopím uši, stahuju ocas, kaju se a přísahám, že se polepším. Příště všechno vrátím v pořádku. 

No fakt, na smrt mýho křečka!

Jo a znáte ten vtip?

Čech, Němec a Rus ztroskotají na ostrově. Zajmou je lidojedi a šaman říká: "Dám každému z vás dvě skleněné koule a zavřu vás na týden do chatrče. Když mi s těma koulema ukážete něco, co jsem ještě neviděl, tak vás nesežerem."
Po týdnu přijde k Rusovi, ten sedí uprostřed chatrče a skleněné koule mu levitují nad hlavou.
Šaman říká: "To už jsem viděl, sežrat!"
Pak jde k Němci, tomu lítaj koule po celé chatrči.
Šaman říká: "To už jsem viděl, sežrat!"
Nakonec jdou k Čechovi, za chvilku vyjde šaman z chatrče ven celej rozesmátej a říká:
"Pusťte ho!

Ten pitomec kouli jednu ztratil a druhou rozbil, tak to jsem ještě neviděl" 

Tak ten je o mě :-)

Jak jste na tom vy? Vracíte vše včas a v pořádku, nebo jste tak trochu lemplové? Nebo hodně velcí lemplové, jako jsem já? :-)