--- umíchám žitný kvas a odjedu s ním na dovolenou

Nudíte se v manželství? Zadělejte na žitný kvásek. S příchodem domácí pekárny do naší domácnosti se stravování i život všech členů rodiny dramaticky změnil.

Povětšinou k lepšímu, večeříme čerstvě upečené rohlíčky a snídáme ještě teplý chléb. Pekárna se stala mou láskou na první recept. S návody a předpisy jsem se jala všemožně experimentovat, ladit a dotvářet dle fantazie a v kouzelné pečící krabičce vzniká, až na výjimky, pečivo ve škále od vcelku jedlého až po fenomenální.

Ta pravá jízda však začala až poté, co jsem objevila žitný chlebový kvásek, tedy původní způsob kynutí domácího chleba bez přidání droždí. Na webu jsem nalezla přehršel návodů, jak z žitné mouky a vody vyrobit za několik dnů bublavý, voňavý, zdraví prospěšný kvásek. Kouzlo výroby kvásku spočívá v tom, že z pouhé mouky a vody jaksi sama od sebe vznikne hmota plná živých, přátelských bakterií. Kvas se následně používá pro kynutí pečiva a výsledný kvasový chléb je považován za Rolls-Royce ve světě pečiva.

Začala jsem tedy plna radostného očekávání mísit, sledovat a kvasit. Kvas si po čase opravdu žil vlastním životem, příjemně kynul, pěnil a zaujal čestné místo na radiátoru s výhledem z okna. Nyní jsme už bezvadně sehraný tým. Každý den ráno probíhá krmení kvásku lžící čerstvé mouky a vody. Po nakrmení kvas spokojeně nabývá na velikosti a vesele bublá. Je to zkrátka živý tvor jako každý jiný a užívá si pozici dalšího člena domácnosti.

Ani v nejbujnějších snech mě nenapadlo, že mezi kváskem a mým manželem Jakubem vznikne zvláštní vztah na pomezí mužské rivality a podivného spiklenectví. Manžel okatě odmítá o kvásek jakkoli pečovat, prochází okolo vždy za vydatného čichání s průpovídkami: „Musí to tu být? Smrdí to jako, když naprší do mlýna/jako když přetrhneš děkana/jako kyselé prdy/zapomenutá líska jablek/sto let nemytý šourek. Taky jsem měl kdysi živou hračku na starání, jmenovala se Tamagoči a rozhodně takhle nesmrděla, a to ani potom, co chcípla.“

Když mne poprvé brzy ráno budila naše tříletá dcera Adélka voláním: „Mami, mami, vstávej, musíme nakrmit Vaška, má hlad“, byla jsem v rozespalosti zcela mimo mísu, koho, že se to chystá krmit. Vytáhla mě za ruku z postele a vlekla mě ke kváskovu příbytku. „Tady mami, tady je Vašek a chce papat.“ A bylo rozhodnuto, kvásek Vašek dostal jméno a vysloužil si u naší dcery oblíbenější post než dosud nejmilovanější kocour Monty.

Protože kvas vyžaduje každodenní krmení a láskyplnou péči, odjel s námi, navzdory manželovi, i na dovolenou. Zase jsem ho před odjezdem přistihla, jak si s miskou kvasu povídá: „Má tě radši než mě, i na Slapy tě vezmeme, aby se ti tu náhodou nestýskalo. Přece nebudeš smrdět doma. Ještě bys tu samým steskem pošel, co?“ Přísahala bych skoro, že do misky i zlomyslně dloubl prstem.

V krásném hotelu na břehu Slapské přehrady zaujala dóza s kváskem své místo u okna s výhledem na pláž. Následující den ráno, po pravidelném krmení, volám manžela, ať se jde podívat, jak se kvásku na rekreaci krásně daří." Pojď sem, koukni, jak je mu tady dobře. Kvasí jako o život."

Jakub se jde skutečně podívat a už od půli cesty si ostentativně drží nos, s ucpanými nozdrami kouká do misky: „Báječdý, úpldě sbrdí štěstíb.“ „Babinko, bůžu se taky kouknout da Vaška?“ přišourá se Adélka se zacpaným nosánkem. Kopírovací období u nás vrcholí za všech situací. „No vy dva jste se hledali! Nejste náhodou příbuzní? Jdu se učesat, napište zatím pohled babičce, dám ho pak na recepci.“ Až do koupelny se za mnou nese potměšilé pochichtávání.

Vezmu pohled, lípnu známku a uháním ke schránce na recepci, ať to odejde ještě dnes. Cestou si čtu, co že tam vlastně ti dva vykukové napsali: Srdečné pozdravy ze Slapů zasílají Kuba, Hanka, Adélka a Kvásek.