27. května 2013

.... dám si nahřátou karamelovou oplatku

Venku je ošklivo, deštivo a lezavo. Všude plno louží a aut rozstřikujících vodu z kaluží na nevrlé chodce, kteří jsou tím pádem ještě o to nevrlejší. Kdo nemusí, nikam nejde. 

Když je právě takhle, tak přichází chvíle na to, dát si nějakou sladkou náplast na hrozící špatnou náladu. 

Ačkoli se to může zdát divné, už pár dnů jsem nic nepekla a tak jsem sáhla do kouzelné krabičky se sladkostmi a vytáhla oplatku Tofík. Že neznáte Tofíka? Já se ani nedivím... Je to totiž taková nenápadná, neznámá a neprávem opomíjená drobná oplatka, kterou prodávají v Lidlu u pokladen. Stojí kolem pěti korun a když se poštěstí a mají akci, bývá i kolem krásných 3,50 za kus. A to je opravdu skvělá cena za takové sladké potěšení. Musím se přiznat, že jsem ho tam kupovávala už dlouho, vždycky jako svačinu do auta na cestu z nákupu... a až jednou jsem si pořádně prohlédla obal a zjistila, že ho konzumuju zcela nesprávně. Tahle oplatka je totiž nahřívací!



Ono, kdybych se byla mrkla na návod, zjistila bych to už před pár lety. Ale, propána, kdo by četl návod na sušenkách, že? Takže teď už vím, že když je nehezky a sychravo, udělám nejlíp, když si uvařím dobrou kávu, nebo třeba levandulový čaj. Na hrníček s horkým nápojem položím rozbalenou oplatku a 3 minuty počkám. 


Po třech minutách, které mi stačí tak akorát k tomu, abych si našla nový díl oblíbeného seriálu a pohodlně se usadila, si můžu vychutnat báječnou sušenku s měkkým vláčným rozehřátým karamelem uvnitř. 




Hned je ten zatažený den o něco snesitelnější :-)





1 komentář:

Těším se na vaše komentáře, moc pro mne znamenají .